Τι σε μέλλει εσένα σκόρπια μου ψυχή
που εγώ τον πόνο μου έκανα νησί
να σπέρνει ο ήλιος πάνω μου φωτιά
και τ’ άστρα μοναξιά
Πεθύμησα ένα σύννεφο
βροχή να πιω κι ουρανό
Θάλασσα ζωή χρόνια περιμένω
πλοίο κουρσεμένο σ’ άγονη γραμμή
θάλασσα ζωή με πανιά σχισμένα
και κουπιά σπασμένα πάρε με μαζί
Τι σε μέλλει εσένα άδεια μου καρδιά
κι αν αγαπώ παράξενα παιδιά
που κρύβουν στο φιλί τους προσευχή
της μάνας τους ευχή
Πεθύμησα ένα σύννεφο
βροχή να πιω κι ουρανό
Θάλασσα ζωή χρόνια περιμένω
πλοίο κουρσεμένο σ’ άγονη γραμμή
θάλασσα ζωή με πανιά σχισμένα
και κουπιά σπασμένα πάρε με μαζί
|
Ti se mélli eséna skórpia mu psichí
pu egó ton póno mu ékana nisí
na spérni o ílios páno mu fotiá
ke t’ ástra monaksiá
Pethímisa éna sínnefo
vrochí na pio ki uranó
Thálassa zoí chrónia periméno
plio kurseméno s’ ágoni grammí
thálassa zoí me paniá schisména
ke kupiá spasména páre me mazí
Ti se mélli eséna ádia mu kardiá
ki an agapó paráksena pediá
pu krívun sto filí tus prosefchí
tis mánas tus efchí
Pethímisa éna sínnefo
vrochí na pio ki uranó
Thálassa zoí chrónia periméno
plio kurseméno s’ ágoni grammí
thálassa zoí me paniá schisména
ke kupiá spasména páre me mazí
|