Θα πάρω δρόμο μια βράδια
με μια φτερούγα στην καρδιά
και θα `ρθω να σε ξαναβρώ
θα πάρω δρόμους και στενά
και σταθερά και κινητά
ν’ ακούσεις πόσο σ’ αγαπώ
Σαλονίκη,
δεν αντέχω, δε βαστώ το χωρισμό
Σαλονίκη
σ’ ονειρεύομαι τις νύχτες και ξυπνώ
Λάμπουν τ’ άστρα
σαν δυο μάτια στο δικό σου ουρανό
Σαλονίκη
Σαλονίκη μου ποτέ δε σε ξεχνώ
Θα βγω στον Πύργο το Λευκό
στο Σέιχ Σου και στο Ντεπό
και στα παλιά Λαδάδικα
να ζήσω νύχτες μαγικές
να σβήσω τόσες ξενιτιές
κι όλου του κόσμου τ’ άδικα
Σαλονίκη,
δεν αντέχω, δε βαστώ το χωρισμό
Σαλονίκη
σ’ ονειρεύομαι τις νύχτες και ξυπνώ
Λάμπουν τ’ άστρα
σαν δυο μάτια στο δικό σου ουρανό
Σαλονίκη
Σαλονίκη μου ποτέ δε σε ξεχνώ
|
Tha páro drómo mia vrádia
me mia fteruga stin kardiá
ke tha `rtho na se ksanavró
tha páro drómus ke stená
ke statherá ke kinitá
n’ akusis póso s’ agapó
Saloníki,
den antécho, de vastó to chorismó
Saloníki
s’ onirevome tis níchtes ke ksipnó
Lábun t’ ástra
san dio mátia sto dikó su uranó
Saloníki
Saloníki mu poté de se ksechnó
Tha vgo ston Pírgo to Lefkó
sto Séich Su ke sto Ntepó
ke sta paliá Ladádika
na zíso níchtes magikés
na svíso tóses ksenitiés
ki ólu tu kósmu t’ ádika
Saloníki,
den antécho, de vastó to chorismó
Saloníki
s’ onirevome tis níchtes ke ksipnó
Lábun t’ ástra
san dio mátia sto dikó su uranó
Saloníki
Saloníki mu poté de se ksechnó
|