Με ιδρώτα και με αίμα
βγάζω ο δόλιος το ψωμί,
δίχως πόνο, δίχως δάκρυ
δεν θυμάμαι μια στιγμή.
Με ιδρώτα και με αίμα
σαν το σκλάβο προσπαθώ,
ώσπου να ‘ρθει κάποια μέρα
να πεθάνω, να σωθώ.
Απ’ την ώρα που υπάρχω
είδα της ζωής το φως,
το σταυρό του μαρτυρίου
κουβαλάω συνεχώς.
Με ιδρώτα και με αίμα
σαν το σκλάβο προσπαθώ,
ώσπου να ‘ρθει κάποια μέρα
να πεθάνω, να σωθώ.
Αν το ήξερες μανούλα
πόσα βάσανα τραβώ,
δε θα ήθελες ποτέ σου
στη ζωή να γεννηθώ.
Με ιδρώτα και με αίμα
σαν το σκλάβο προσπαθώ,
ώσπου να ‘ρθει κάποια μέρα
να πεθάνω, να σωθώ.
|
Me idróta ke me ema
vgázo o dólios to psomí,
díchos póno, díchos dákri
den thimáme mia stigmí.
Me idróta ke me ema
san to sklávo prospathó,
óspu na ‘rthi kápia méra
na petháno, na sothó.
Ap’ tin óra pu ipárcho
ida tis zoís to fos,
to stavró tu martiríu
kuvaláo sinechós.
Me idróta ke me ema
san to sklávo prospathó,
óspu na ‘rthi kápia méra
na petháno, na sothó.
An to íkseres manula
pósa vásana travó,
de tha ítheles poté su
sti zoí na gennithó.
Me idróta ke me ema
san to sklávo prospathó,
óspu na ‘rthi kápia méra
na petháno, na sothó.
|