Άδεια η πόλη, που πήγανε όλοι,
που είσαι να ‘ρθω να σε βρω,
άδεια η πόλη, χαθήκανε όλοι
και νιώθω χαμένος κι εγώ,
την άκρη ψάχνω να βρω, ένα σκαλί να σταθώ,
την άκρη ψάχνω κι αν με καλέσεις θα ‘ρθω.
Σαν να έφυγες σήμερα κυνηγώντας μια Χίμαιρα,
σαν να έφυγες σήμερα σε ταξίδια εφήμερα.
Απελπισμένα δυο μάτια κλαμένα,
δυο θάλασσες και θα πνιγώ,
απελπισμένα, δεν ήσουν για μένα
δεν είμαι για σένα κι εγώ.
Άδειοι οι δρόμοι, ανθρώπινοι νόμοι
που σαν το Θεό τιμωρούν,
άδικοι νόμοι μα ούτε συγγνώμη
τα χείλη σου δε θα μου πουν,
την άκρη ψάχνω να βρω, ένα σκαλί να σταθώ,
την άκρη ψάχνω κι αν με καλέσεις θα ‘ρθω.
Σαν να έφυγες σήμερα κυνηγώντας μια Χίμαιρα,
σαν να έφυγες σήμερα σε ταξίδια εφήμερα.
Απελπισμένα δυο μάτια κλαμένα,
δυο θάλασσες και θα πνιγώ,
απελπισμένα, δεν ήσουν για μένα
δεν είμαι για σένα κι εγώ.
την άκρη ψάχνω να βρω, ένα σκαλί να σταθώ,
την άκρη ψάχνω κι αν με καλέσεις θα ‘ρθω.
|
Άdia i póli, pu pígane óli,
pu ise na ‘rtho na se vro,
ádia i póli, chathíkane óli
ke niótho chaménos ki egó,
tin ákri psáchno na vro, éna skalí na stathó,
tin ákri psáchno ki an me kalésis tha ‘rtho.
San na éfiges símera kinigóntas mia Chímera,
san na éfiges símera se taksídia efímera.
Apelpisména dio mátia klaména,
dio thálasses ke tha pnigó,
apelpisména, den ísun gia ména
den ime gia séna ki egó.
Άdii i drómi, anthrópini nómi
pu san to Theó timorun,
ádiki nómi ma ute singnómi
ta chili su de tha mu pun,
tin ákri psáchno na vro, éna skalí na stathó,
tin ákri psáchno ki an me kalésis tha ‘rtho.
San na éfiges símera kinigóntas mia Chímera,
san na éfiges símera se taksídia efímera.
Apelpisména dio mátia klaména,
dio thálasses ke tha pnigó,
apelpisména, den ísun gia ména
den ime gia séna ki egó.
tin ákri psáchno na vro, éna skalí na stathó,
tin ákri psáchno ki an me kalésis tha ‘rtho.
|