Της απουσίας σου η θλίψη με σκοτώνει
πόλη η ζωή μου η φυγή την ερημώνει
νιώθω χαμένος και συχνά μονολογώ
σαν μια πατρίδα μακρινή σε νοσταλγώ
Τις νύχτες ψάχνω για διέξοδο κι ελπίζω
πίνακας κάθε πρωινό με φόντο γκρίζο
έχεις αφήσει ένα απέραντο κενό
όνειρο μοιάζει ξεχασμένο μακρινό
Έψαχνα χρόνια να σε βρω
σαν τον κρυμμένο θυσαυρό
της φαντασίας μου εικόνα ζωντανή
ποτέ δεν πίστευα πως θα’ σαι αληθινή
Έψαχνα χρόνια να σε βρω
σαν τον κρυμμένο θησαυρό
ο χρόνος έπαιξε μαζί μου τελικά
τώρα με βλέπει και γελάει ειρωνικά
Φυλακισμένος σ’ ένα σώμα λαβωμένο
άλλες αγάπες τώρα πια δεν περιμένω
οι αναμνήσεις όμηρό τους με κρατούν
το παρελθόν να μην ξεχάσω απαιτούν
Αν βρω δύναμη ποτέ να ξαναρχίσω
έρωτες άδειους αδιάφορους θα ζήσω
μια φορά σε μια ζωή είν’ αρκετή
να συναντήσεις μιαν αγάπη δυνατή
|
Tis apusías su i thlípsi me skotóni
póli i zoí mu i figí tin erimóni
niótho chaménos ke sichná monologó
san mia patrída makriní se nostalgó
Tis níchtes psáchno gia diéksodo ki elpízo
pínakas káthe prinó me fónto gkrízo
échis afísi éna apéranto kenó
óniro miázi ksechasméno makrinó
Έpsachna chrónia na se vro
san ton krimméno thisavró
tis fantasías mu ikóna zontaní
poté den písteva pos tha’ se alithiní
Έpsachna chrónia na se vro
san ton krimméno thisavró
o chrónos épekse mazí mu teliká
tóra me vlépi ke gelái ironiká
Filakisménos s’ éna sóma lavoméno
álles agápes tóra pia den periméno
i anamnísis ómiró tus me kratun
to parelthón na min ksecháso apetun
An vro dínami poté na ksanarchíso
érotes ádius adiáforus tha zíso
mia forá se mia zoí in’ arketí
na sinantísis mian agápi dinatí
|