Μεθυσμένα τραγούδια της καρδιάς να μου βάζεις
και τις νύχτες που καίνε είναι σαν να χαράζεις.
Τα πολύχρωμα φώτα στα λαδάδικα επάνω
μου ανοίγουν την πόρτα.
Να `μαι, στον παράδεισο πάμε
του έρωτα άλλη μια βραδιά.
Θεσσαλονίκη άσσος στο μανίκι
κάθε σου ξενύχτι και μια νύχτα φωτιά.
Θεσσαλονίκη δίχως παρακάλια
φίλοι μου παρτάλια ρίξ’ το έξω καρδιά.
Θα σε περάσω δίκη αχ, απόψε ντουνιά.
Έρωτες μου κι απόψε στο σεργιάνι θα βγείτε
και για έρωτες άλλους στα ουζάδικα πιείτε.
Τι θυμάμαι και θέλω θα σου πω Σαλονική
με μπλουτζίν και καπέλο πάλι.
Λάμπα το φεγγάρι
μ’ έπνιξε μέσα στο Θερμαϊκό.
Θεσσαλονίκη άσσος στο μανίκι
κάθε σου ξενύχτι και μια νύχτα φωτιά.
Θεσσαλονίκη δίχως παρακάλια
φίλοι μου παρτάλια ρίξ’ το έξω καρδιά.
Θα σε περάσω δίκη αχ, απόψε ντουνιά.
|
Methisména tragudia tis kardiás na mu vázis
ke tis níchtes pu kene ine san na charázis.
Ta políchroma fóta sta ladádika epáno
mu anigun tin pórta.
Na `me, ston parádiso páme
tu érota álli mia vradiá.
Thessaloníki ássos sto maníki
káthe su kseníchti ke mia níchta fotiá.
Thessaloníki díchos parakália
fíli mu partália ríks’ to ékso kardiá.
Tha se peráso díki ach, apópse ntuniá.
Έrotes mu ki apópse sto sergiáni tha vgite
ke gia érotes állus sta uzádika piite.
Ti thimáme ke thélo tha su po Salonikí
me blutzín ke kapélo páli.
Lába to fengári
m’ épnikse mésa sto Thermaikó.
Thessaloníki ássos sto maníki
káthe su kseníchti ke mia níchta fotiá.
Thessaloníki díchos parakália
fíli mu partália ríks’ to ékso kardiá.
Tha se peráso díki ach, apópse ntuniá.
|