Νύχτα σιωπηλή
Και μέσα μου ο τυφώνας
Θαμώνας
Κράτησε πολύ
Μου φαίνεται ο χειμώνας
Αιώνας
Πότε θα σε δω
Αυτό με νοιάζει μόνο
Θυμώνω
Στεγνώνω απ’ τη βροχή
Κι από αύριο σε ξεχνάω απ’ την αρχή
Από αύριο που θ’ αλλάξω κλειδαριές
Από αύριο που θα έχω αντοχές
Από αύριο που θα έχει κι η βδομάδα Κυριακές
Από αύριο οι κουρτίνες μου ανοιχτές
Από αύριο που λιακάδα θα ΄ναι το σκοτάδι τ’ άγριο
Από αύριο που έλεγα και χτες
Νύχτα σιωπηλή
Σαν άδειο λεωφορείο
Στο κρύο
Κράτησε πολύ νομίζω το αστείο
Γελοίο
Πότε θα σε δω
Οξύμωρο το σχήμα
Τι κρίμα
Που όλο βάζω “X”
Και όλο σ’ αγαπάω απ’ την αρχή
Ήθελα να μείνεις δίπλα μου
Λες κι ήθελα πολλά
Ήθελα να μείνεις κι έφυγες σαν σκιά
|
Níchta siopilí
Ke mésa mu o tifónas
Thamónas
Krátise polí
Mu fenete o chimónas
Eónas
Póte tha se do
Aftó me niázi móno
Thimóno
Stegnóno ap’ ti vrochí
Ki apó avrio se ksechnáo ap’ tin archí
Apó avrio pu th’ allákso klidariés
Apó avrio pu tha écho antochés
Apó avrio pu tha échi ki i vdomáda Kiriakés
Apó avrio i kurtínes mu anichtés
Apó avrio pu liakáda tha ΄ne to skotádi t’ ágrio
Apó avrio pu élega ke chtes
Níchta siopilí
San ádio leoforio
Sto krío
Krátise polí nomízo to astio
Gelio
Póte tha se do
Oksímoro to schíma
Ti kríma
Pu ólo vázo “X”
Ke ólo s’ agapáo ap’ tin archí
Ήthela na minis dípla mu
Les ki íthela pollá
Ήthela na minis ki éfiges san skiá
|