Τώρα που ζούμε χωριστά
κατάλαβα ποιος είσαι
και τόσα πράγματα μικρά
έγιναν ξαφνικά τα πάντα
Τώρα που σ’ έδιωξα μακριά
χωρίς ν’ αναγνωρίσω
πόσο πολύ μ’ αγάπησες
χωρίς αντάλλαγμα
Άργησα να σε καταλάβω
τώρα το τρένο πέρασε
κι αν τρέξω δε θα σε προλάβω
άργησα να σε καταλάβω
τώρα το τρένο πέρασε
μαζί σε πήρε κι έφυγε, έφυγε
Τώρα τα βράδια που κοιμάμαι
δε θα ξυπνάς να με σκεπάσεις
και με το παραμιλητό μου
ποτέ ξανά δε θα γελάσεις
Άργησα να σε καταλάβω
τώρα το τρένο πέρασε
κι αν τρέξω δε θα σε προλάβω
άργησα να σε καταλάβω
τώρα το τρένο πέρασε
μαζί σε πήρε κι έφυγε
|
Tóra pu zume choristá
katálava pios ise
ke tósa prágmata mikrá
éginan ksafniká ta pánta
Tóra pu s’ édioksa makriá
chorís n’ anagnoríso
póso polí m’ agápises
chorís antállagma
Άrgisa na se katalávo
tóra to tréno pérase
ki an trékso de tha se prolávo
árgisa na se katalávo
tóra to tréno pérase
mazí se píre ki éfige, éfige
Tóra ta vrádia pu kimáme
de tha ksipnás na me skepásis
ke me to paramilitó mu
poté ksaná de tha gelásis
Άrgisa na se katalávo
tóra to tréno pérase
ki an trékso de tha se prolávo
árgisa na se katalávo
tóra to tréno pérase
mazí se píre ki éfige
|