Ένα βαρύ ζεϊμπέκικο είναι η ζωή μου όλη
άδεια στενά οι δρόμοι μου ερειπωμένη πόλη
Μία κραυγή απόγνωσης αχ πού να πήγαν όλοι
Άσε με στον κόσμο μου στο χορό μου επάνω
μία στροφή να γεννηθώ και μια για να πεθάνω
Χτύπησε τα χέρια σου άναψε το τσιγάρο
στάχτη να γίνω να καώ δε τους αντέχω άλλο
Ένα βαρύ ζεϊμπέκικο με πληγωμένο σώμα
πέφτω αργά στα γόνατα σκύβω φιλάω το χώμα
χέρια απλωμένα σαν φτερά μα δε πετάω ακόμα
Άσε με στον κόσμο μου στο χορό μου επάνω
μία στροφή να γεννηθώ και μια για να πεθάνω
Χτύπησε τα χέρια σου άναψε το τσιγάρο
στάχτη να γίνω να καώ δε τους αντέχω άλλο
|
Έna varí zeibékiko ine i zoí mu óli
ádia stená i drómi mu eripoméni póli
Mía kravgí apógnosis ach pu na pígan óli
Άse me ston kósmo mu sto choró mu epáno
mía strofí na gennithó ke mia gia na petháno
Chtípise ta chéria su ánapse to tsigáro
stáchti na gino na kaó de tus antécho állo
Έna varí zeibékiko me pligoméno sóma
péfto argá sta gónata skívo filáo to chóma
chéria aploména san fterá ma de petáo akóma
Άse me ston kósmo mu sto choró mu epáno
mía strofí na gennithó ke mia gia na petháno
Chtípise ta chéria su ánapse to tsigáro
stáchti na gino na kaó de tus antécho állo
|