Άσπρο γιασεμί κρατά, κλαίει μοναχή,
κόρη λυγερή, ξανθή, σαν το στάχυ.
Συννεφογραμμένα σ’ αγαπώ που χαθήκαν ψάχνει,
συννεφογραμμένα σ’ αγαπώ που ‘χει χάσει και πονά.
Δύο φως μου, δυο σταυραετοί την ακούν, ζυγώνουν.
Δύο φως μου, δυο σταυραετοί τη ζυγώνουν και της μιλούν
”Συννεφιασμένα σ’ αγαπώ μην πιστεύεις, κόρη
γίνονται στην πρώτη παγωνιά, βροχή.
Δάκρυ που κυλά στα βουνά,
δάκρυ που κυλά στα ποτάμια”.
Ποια ντοπιολαλιά να βρω, ποιο τραγούδι
να σου ορκιστώ κρυφό μου αγγελούδι;
Συννεφογραμμένα σ’ αγαπώ δε θα σου χαρίσω
συννεφογραμμένα σ’ αγαπώ να μη μου χαρίσεις.
Δύο φως μου, δυο σταυραετοί ήρθαν στ’ όνειρό μου.
Σε είδαν, λέει, σε σύννεφο πυκνό, πώς φοβάμαι που μου `χουν πει
”Συννεφογραμμένα σ’ αγαπώ μην πιστεύεις, κόρη
γίνονται στην πρώτη παγωνιά, βροχή
Δάκρυ που κυλά στα βουνά,
δάκρυ που κυλά στα ποτάμια”.
|
Άspro giasemí kratá, klei monachí,
kóri ligerí, ksanthí, san to stáchi.
Sinnefogramména s’ agapó pu chathíkan psáchni,
sinnefogramména s’ agapó pu ‘chi chási ke poná.
Dío fos mu, dio stavraeti tin akun, zigónun.
Dío fos mu, dio stavraeti ti zigónun ke tis milun
”Sinnefiasména s’ agapó min pistevis, kóri
ginonte stin próti pagoniá, vrochí.
Dákri pu kilá sta vuná,
dákri pu kilá sta potámia”.
Pia ntopiolaliá na vro, pio tragudi
na su orkistó krifó mu angeludi;
Sinnefogramména s’ agapó de tha su charíso
sinnefogramména s’ agapó na mi mu charísis.
Dío fos mu, dio stavraeti írthan st’ óniró mu.
Se idan, léi, se sínnefo piknó, pós fováme pu mu `chun pi
”Sinnefogramména s’ agapó min pistevis, kóri
ginonte stin próti pagoniá, vrochí
Dákri pu kilá sta vuná,
dákri pu kilá sta potámia”.
|