Το καλοκαίρι είναι εδώ
Κι εγώ ακόμα περιμένω
Μια καρποστάλ απ’ τα νησιά
Ένα χαδάκι, αεράκι απ’ τις Κυκλάδες
Γίνε αστέρι να σε δω
Γίνε φεγγάρι αναμμένο
Πάνω απ’ τη γη εκεί ψηλά
Ένα φωτάκι, στις αμέτρητες χιλιάδες
Δε, δεν μπορώ να συνηθίσω
Τον Ιούνη που δε φέρνει τ’ άρωμά σου
Κι ότι πίσω θα σ’ αφήσω
Δε, δεν μπορώ να συνηθίσω
Στο κρεβάτι να κοιμάμαι στη μεριά σου
Στη καρδιά μου χαραγμένο τ’ όνομά σου
Εγώ ακόμα σ’ αγαπώ
Και δεν μπορώ να προχωρήσω
Ν’ αγαπήσω απ’ την αρχή δύσκολο είναι
Λίγο μείνε να σ’ αγγίξω
Όσα δε πρόλαβα να πω
Σε μια σκιά θα μαρτυρήσω
Κι όσα θελήσει να μου πει μέσα στο δάκρυ
Σαν παράπονο θα πνίξω
|
To kalokeri ine edó
Ki egó akóma periméno
Mia karpostál ap’ ta nisiá
Έna chadáki, aeráki ap’ tis Kikládes
Gine astéri na se do
Gine fengári anamméno
Páno ap’ ti gi eki psilá
Έna fotáki, stis amétrites chiliádes
De, den boró na sinithíso
Ton Iuni pu de férni t’ áromá su
Ki óti píso tha s’ afíso
De, den boró na sinithíso
Sto kreváti na kimáme sti meriá su
Sti kardiá mu charagméno t’ ónomá su
Egó akóma s’ agapó
Ke den boró na prochoríso
N’ agapíso ap’ tin archí dískolo ine
Lígo mine na s’ angikso
Όsa de prólava na po
Se mia skiá tha martiríso
Ki ósa thelísi na mu pi mésa sto dákri
San parápono tha pníkso
|