Όπου θέλω πάω,
στα πόδια μου πατάω,
μεθάω, ξενυχτάω,
σε χίλιες αγκαλιές γυρναώ.
Όπου θέλω πάω,
κανέναν δεν ρωτάω,
παθιάζομαι, γελάω,
τις ώρες μου σκορπάω.
Είναι όμως κάτι που δε στο ‘χω πει
Μόνος σαν γυρνάω σπίτι το πρωί
νιώθω να με πνίγει ένα απέραντο κενό.
Δεν έχω, δεν έχω, δεν έχω
τίποτα, τίποτα, τίποτα, τίποτα να πω,
επάψα, έπαψα, έπαψα, έπαψα να ζω,
κόπηκα, κόπηκα, κόπηκα, κόπηκα στα δυο,
ξαφνικά εγώ δεν είμαι εγώ.
Όπου θέλω πάω,
στα πόδια μου πατάω,
φίλους συναντάω,
τις νύχτες στα μπαράκια τριγυρνάω.
Όπου θέλω πάω,
κανέναν δεν ρωτάω,
τρελαίνομαι, μεθάω,
γλεντάω, τραγουδάω.
|
Όpu thélo páo,
sta pódia mu patáo,
metháo, ksenichtáo,
se chílies agkaliés girnaó.
Όpu thélo páo,
kanénan den rotáo,
pathiázome, geláo,
tis óres mu skorpáo.
Ine ómos káti pu de sto ‘cho pi
Mónos san girnáo spíti to pri
niótho na me pnígi éna apéranto kenó.
Den écho, den écho, den écho
típota, típota, típota, típota na po,
epápsa, épapsa, épapsa, épapsa na zo,
kópika, kópika, kópika, kópika sta dio,
ksafniká egó den ime egó.
Όpu thélo páo,
sta pódia mu patáo,
fílus sinantáo,
tis níchtes sta barákia trigirnáo.
Όpu thélo páo,
kanénan den rotáo,
trelenome, metháo,
glentáo, tragudáo.
|