Μια ανάσα μια αγάπη μικρή
δυο λόγια σε ποιον να τα πει
τα σκοτάδια τις νύχτες ατέλειωτα
η ζωή μου δεν πάει μπροστά
λίγο πριν το τέρμα
η καρδιά μου εσένα ζητά
Πέρνα σαν άνεμος πέρνα κι εσύ μια στιγμή
την νύχτα αυτή
πέρνα και φέρε μαζί σου καινούρια φιλιά
να ζήσω ξανά
Μια στάλα χαρά στη ψυχή
δεν φτάνει δεν είναι αρκετή
της αγάπης πουλιά δεν πετάξανε
στο δικό μου τον γκρίζο ουρανό
μ’απλωμένα χέρια είμαι εδώ για σένα εγώ
Πέρνα σαν άνεμος πέρνα κι εσύ μια στιγμή
την νύχτα αυτή
πέρνα και φέρε μαζί σου καινούρια φιλιά
να ζήσω ξανά
Έλα καρδιά μου για τώρα για πάντα
για να ’χει η ζωή μου σκοπό
γίνε τραγούδι της νύχτας μπαλάντα
και πες μου ξανά σ’ αγαπώ
Πέρνα σαν άνεμος πέρνα κι εσύ μια στιγμή
την νύχτα αυτή
πέρνα και φέρε μαζί σου καινούρια φιλιά
να ζήσω ξανά
|
Mia anása mia agápi mikrí
dio lógia se pion na ta pi
ta skotádia tis níchtes atéliota
i zoí mu den pái brostá
lígo prin to térma
i kardiá mu eséna zitá
Pérna san ánemos pérna ki esí mia stigmí
tin níchta aftí
pérna ke fére mazí su kenuria filiá
na zíso ksaná
Mia stála chará sti psichí
den ftáni den ine arketí
tis agápis puliá den petáksane
sto dikó mu ton gkrízo uranó
m’aploména chéria ime edó gia séna egó
Pérna san ánemos pérna ki esí mia stigmí
tin níchta aftí
pérna ke fére mazí su kenuria filiá
na zíso ksaná
Έla kardiá mu gia tóra gia pánta
gia na ’chi i zoí mu skopó
gine tragudi tis níchtas balánta
ke pes mu ksaná s’ agapó
Pérna san ánemos pérna ki esí mia stigmí
tin níchta aftí
pérna ke fére mazí su kenuria filiá
na zíso ksaná
|