Καλημέρα, καληνύχτα
κι όλο πάλι απ’ την αρχή
θα ‘ρθει η μέρα, θα ‘ρθει η νύχτα
και δε θα ‘μαστε μαζί.
Να σε είχα, να σε είχα να σε φώναζα.
Τ’ ακουστικά
βιαστικά
φοράω και τρέχω
κόσμος παντού ανοιχτά
μα εγώ εσένα θέλω.
Στ’ ακουστικά
δυνατά
κομμάτια που λένε θα ‘ρθεις ξανά.
Πάνε μέρες, πάνε νύχτες
ούτε ξέρω πια να πω
οι Δευτέρες, οι πλανήτες
έχουν πέσει στο κενό.
Τ’ ακουστικά
βιαστικά
φοράω και τρέχω
κόσμος παντού ανοιχτά
μα εγώ εσένα θέλω.
Στ’ ακουστικά
δυνατά
κομμάτια που λένε θα ‘ρθεις ξανά.
Πάνε μέρες, πάνε νύχτες
ούτε ξέρω πια να πω
οι Δευτέρες, οι πλανήτες
έχουν πέσει στο κενό.
|
Kaliméra, kaliníchta
ki ólo páli ap’ tin archí
tha ‘rthi i méra, tha ‘rthi i níchta
ke de tha ‘maste mazí.
Na se icha, na se icha na se fónaza.
T’ akustiká
viastiká
foráo ke trécho
kósmos pantu anichtá
ma egó eséna thélo.
St’ akustiká
dinatá
kommátia pu léne tha ‘rthis ksaná.
Páne méres, páne níchtes
ute kséro pia na po
i Deftéres, i planítes
échun pési sto kenó.
T’ akustiká
viastiká
foráo ke trécho
kósmos pantu anichtá
ma egó eséna thélo.
St’ akustiká
dinatá
kommátia pu léne tha ‘rthis ksaná.
Páne méres, páne níchtes
ute kséro pia na po
i Deftéres, i planítes
échun pési sto kenó.
|