Αφού δεν έχω τι να πω και τι να κάνω
Κι είναι τα στήθια μου αδειανά από καημό
Αφού τον κόσμο από δίπλα μου τον χάνω
Κι ένα λυγμό τον σταματάω στον λαιμό
Θα τραγουδήσω δεν μπορώ αλλιώς να κάνω
Απ’ όλα τ’ άλλα αυτό μ’ απόμεινε μονάχα
Κι αν κάνω φάλτσο στο παράπονό μου επάνω
Στα τόσα λάθη ένα λάθος παραπάνω
Ένα παραπάνω.
Αφού τα μάτια μου γεμίσαν από βράδια
Και στα ξενύχτια μου δεν έρχεται πρωί
Αφού τα πάντα ένα γύρω μου, είναι άδεια
Και στην ανάσα μου δεν έχω αναπνοή
|
Afu den écho ti na po ke ti na káno
Ki ine ta stíthia mu adianá apó kaimó
Afu ton kósmo apó dípla mu ton cháno
Ki éna ligmó ton stamatáo ston lemó
Tha tragudíso den boró alliós na káno
Ap’ óla t’ álla aftó m’ apómine monácha
Ki an káno fáltso sto paráponó mu epáno
Sta tósa láthi éna láthos parapáno
Έna parapáno.
Afu ta mátia mu gemísan apó vrádia
Ke sta kseníchtia mu den érchete pri
Afu ta pánta éna giro mu, ine ádia
Ke stin anása mu den écho anapnoí
|