Ψάχνω στη λάσπη να βρω υλικό
να χτίσω ένα τοίχο τριγύρω,
είμαι το φάντασμα απ’ το παρελθόν
ζητάω ένα πύργο να γείρω.
Ιππότες νεράιδες του ονείρου εκδρομείς
τεχνίτες του βίου, ακροβάτες,
τσακίζω το “Εγώ” σ’ ένα πρόστυχο “Εμείς”
γουστάρω να ζω μ’ αυταπάτες.
Απ’ έξω η σάλπιγγα άλλου στρατού
το χρόνο της ήττας μετράει,
ανοίγουν κερκόπορτες από παντού,
μα εμένα ο στρατός μου κρατάει.
Οι πλάνοι πλανώνται μια πλάνη οικτρή
μ’ απάτη δεν ρίχνουν τον τοίχο,
μου στέλνουνε δώρα μα είναι εχθροί
θα κάψω τον δούρειο ίππο.
Ιππότες, νεράιδες, του ονείρου εκδρομείς
τεχνίτες του βίου ακροβάτες
τσακίζω το “Εγώ” σ’ ένα πρόστυχο “Εμείς”
γουστάρω να ζω μ αυταπάτες.
Κρατάω οξυγόνο για τ’ άλλο πρωί
κρασί και καπνό να γλεντάω
με την Πανωραία του κάστρου μαζί
τη νύχτα μου αυτή την περνάω
Ανάψτε φωτιές σιδηρόφραχτοι εσείς
τα ξύλινα τείχη σαλπάρουν.
Σε κάποιο νησί θα φύγουμε ευθύς
αν τύχει το κάστρο να πάρουν.
|
Psáchno sti láspi na vro ilikó
na chtíso éna ticho trigiro,
ime to fántasma ap’ to parelthón
zitáo éna pírgo na giro.
Ippótes neráides tu oniru ekdromis
technítes tu víu, akrovátes,
tsakízo to “Egó” s’ éna prósticho “Emis”
gustáro na zo m’ aftapátes.
Ap’ ékso i sálpinga állu stratu
to chróno tis íttas metrái,
anigun kerkóportes apó pantu,
ma eména o stratós mu kratái.
I pláni planónte mia pláni iktrí
m’ apáti den ríchnun ton ticho,
mu stélnune dóra ma ine echthri
tha kápso ton durio íppo.
Ippótes, neráides, tu oniru ekdromis
technítes tu víu akrovátes
tsakízo to “Egó” s’ éna prósticho “Emis”
gustáro na zo m aftapátes.
Kratáo oksigóno gia t’ állo pri
krasí ke kapnó na glentáo
me tin Panorea tu kástru mazí
ti níchta mu aftí tin pernáo
Anápste fotiés sidirófrachti esis
ta ksílina tichi salpárun.
Se kápio nisí tha fígume efthís
an tíchi to kástro na párun.
|