Του αποχωρισμού
το στερνό φιλί
δίκοπο μαχαίρι.
Κρύβει η ξενιτιά
ανοιχτή πληγή
σε σφιγμένο χέρι.
Μάνα, μη μου κλαις
Μάνα, μην πονείς
που φεύγω στα ξένα
Είναι η ξενιτιά
μια βαθιά πληγή
που πονά και μένα.
Γιέ μου, στ’ ανοιχτά
όρτσα τα πανιά
κι άσπρο περιστέρι
απ’ την ξενιτιά
μ’ ανοιχτά φτερά
πίσω να σε φέρει
|
Tu apochorismu
to sternó filí
díkopo macheri.
Krívi i ksenitiá
anichtí pligí
se sfigméno chéri.
Mána, mi mu kles
Mána, min ponis
pu fevgo sta kséna
Ine i ksenitiá
mia vathiá pligí
pu poná ke ména.
Gié mu, st’ anichtá
órtsa ta paniá
ki áspro peristéri
ap’ tin ksenitiá
m’ anichtá fterá
píso na se féri
|