Μαύρα μεσάνυχτα, γυρίζω στο σπίτι
Η μόνη τύχη ότι κρατάω το κλειδί
Είμαι το θύμα από ένα ακόμα ξενύχτι
Παραπατάω στα σκαλιά δηλαδή
Ψάχνω δωμάτια, ανοίγω τις πόρτες
Σε μια ντουλάπα μια κρεμάστρα αδειανή
Το άσπρο φόρεμά σου φύλαγες τότε
Μα ούτε αυτό είναι εδώ, ούτε συ
Κι εγώ χορεύω, χορεύω, μονάχος χορεύω
Κι αυτός ο ήλιος δε λέει να φανεί
Κι ενώ μαζεύω κομμάτια από γύρω, χορεύω
Με μια κρεμάστρα αδειανή
Σβήνω τα φώτα, στα σκοτάδια εικόνες
Στριφογυρίζουν απαλά στη σιωπή
έχει κι ο έρωτας δικούς του κανόνες
Ποιος απ’ τους δυο τελικά το `χε πει;
Κι όμως, δεν έχει πια καμιά σημασία
Λόγια και λόγια, μα η ζωή είν’ αλλού
Μία μονάχα είναι τώρα η ουσία
Πως είμ’ εδώ με τη ματιά ενός τρελού.
Κι εγώ χορεύω, χορεύω, μονάχος χορεύω
Κι αυτός ο ήλιος δε λέει να φανεί
Κι ενώ μαζεύω κομμάτια από γύρω, χορεύω
Με μια κρεμάστρα αδειανή
|
Mavra mesánichta, girízo sto spíti
I móni tíchi óti kratáo to klidí
Ime to thíma apó éna akóma kseníchti
Parapatáo sta skaliá diladí
Psáchno domátia, anigo tis pórtes
Se mia ntulápa mia kremástra adianí
To áspro fóremá su fílages tóte
Ma ute aftó ine edó, ute si
Ki egó chorevo, chorevo, monáchos chorevo
Ki aftós o ílios de léi na fani
Ki enó mazevo kommátia apó giro, chorevo
Me mia kremástra adianí
Svíno ta fóta, sta skotádia ikónes
Strifogirízun apalá sti siopí
échi ki o érotas dikus tu kanónes
Pios ap’ tus dio teliká to `che pi;
Ki ómos, den échi pia kamiá simasía
Lógia ke lógia, ma i zoí in’ allu
Mía monácha ine tóra i usía
Pos im’ edó me ti matiá enós trelu.
Ki egó chorevo, chorevo, monáchos chorevo
Ki aftós o ílios de léi na fani
Ki enó mazevo kommátia apó giro, chorevo
Me mia kremástra adianí
|