Προσπαθώ μια ζωή ν’ακουμπήσω
και στη γη σαν τους άλλους κι εγώ να ζήσω
Μα η μοίρα ζητά τα φτερά μου
να `ναι πάντα ψηλά όπου πάει η καρδιά μου.
Χαμηλά δεν μπορώ να πετάω
την κορφή του βουνού θα κοιτάω.
Μ’ ένα τίναγμα φτάνω στην πούλια
μείνε εσύ να ζητάς χαμοπούλια.
Θα Ανεβαίνω ψηλά στο Θεό κι ας ματώνω
καλοκαίρια θα βρω φωτεινά κι ας παγώνω.
Σε βροντές έχω μάθει καλά να αντέχω
κι αστραπές για τραγούδι ψυχής να έχω.
Χαμηλά δεν μπορώ να πετάω
την κορφή του βουνού θα κοιτάω.
Μ’ ένα τίναγμα φτάνω στην πούλια
μείνε εσύ να ζητάς χαμοπούλια.
|
Prospathó mia zoí n’akubíso
ke sti gi san tus állus ki egó na zíso
Ma i mira zitá ta fterá mu
na `ne pánta psilá ópu pái i kardiá mu.
Chamilá den boró na petáo
tin korfí tu vunu tha kitáo.
M’ éna tínagma ftáno stin pulia
mine esí na zitás chamopulia.
Tha Aneveno psilá sto Theó ki as matóno
kalokeria tha vro fotiná ki as pagóno.
Se vrontés écho máthi kalá na antécho
ki astrapés gia tragudi psichís na écho.
Chamilá den boró na petáo
tin korfí tu vunu tha kitáo.
M’ éna tínagma ftáno stin pulia
mine esí na zitás chamopulia.
|