Σε χαιρετώ…
Σ’ ένα στίχο μου σε κλείνω,
χαμογελώ…
κι απ’ το τοίχο τ’ όνομά μου
βιαστικά το σβήνω…
Φεύγω γεια χαρά, πέρασα καλά
Κάποτε σε λάτρεψα μα έγιναν πολλά
Φεύγω γεια χαρά, να που τελικά
η αγάπη που προστάτεψα έγινε θηλιά
Γεια χαρά…
Σε χαιρετώ…
Το κλειδί εδώ στ’ αφήνω…
Χαμογελώ…
Το φιλί μου στον καθρέπτη πριν να βγω, το δίνω…
Σαν επιθυμία περνάει κρυφή η ζωή
τώρα το πιστεύω…
Κάθε τέλος κρύβει μία αρχή
Φεύγω…
Φεύγω γεια χαρά, πέρασα καλά
Κάποτε σε λάτρεψα μα έγιναν πολλά
Φεύγω γεια χαρά, να που τελικά
η αγάπη που προστάτεψα έγινε θηλιά
Γεια χαρά…
|
Se cheretó…
S’ éna stícho mu se klino,
chamogeló…
ki ap’ to ticho t’ ónomá mu
viastiká to svíno…
Fevgo gia chará, pérasa kalá
Kápote se látrepsa ma éginan pollá
Fevgo gia chará, na pu teliká
i agápi pu prostátepsa égine thiliá
Gia chará…
Se cheretó…
To klidí edó st’ afíno…
Chamogeló…
To filí mu ston kathrépti prin na vgo, to díno…
San epithimía pernái krifí i zoí
tóra to pistevo…
Káthe télos krívi mía archí
Fevgo…
Fevgo gia chará, pérasa kalá
Kápote se látrepsa ma éginan pollá
Fevgo gia chará, na pu teliká
i agápi pu prostátepsa égine thiliá
Gia chará…
|